Duben 2013

Dokážete udržet tajemství?

16. dubna 2013 v 20:32 | Dani |  knihy
A máme tu sluníčko a teplo a já jsem nějak neodolatelně zatoužila po létě a uvolněné vtipné oddechové četbě a tak jsem sáhla po knize Sophie Kinselly. Mám od ní nejraději její shopaholičku Becky, ale i hrdinka této knihy Emma je docela mile praštěná.


Sophie Kinsella: Dokážete udržet tajemství?

Emma Corriganová má konečně stálé zaměstnání a skvělého přítele. Jenže její první služební cesta skončí neúspěchem a letuška, která vyslechne její rozhovor, Emmě nabídne v letadle lepší místo. Když dojde k turbulencím, vyděšená Emma povypráví svému spolucestujícímu veškerá svá tajemství. Jaké je pak její zděšení, když zjistí, že tímto mužem byl legendární Jack Harper, společník firmy ve které Emma pracuje, který přijel na kontrolu až z Ameriky.Tím startuje řada opravdu komických událostí, nicméně prozrazená tajemství přinutí Emmu i k zamyšlení nad svým životem a nechybí ani láska.

Knížka nabízí humorné, lehké a oddechové čtení a určitě mi připadá ve svém žánru jako jedna z nejlepších.

Karin Slaughter: Triptych

12. dubna 2013 v 16:01 | Dani |  knihy
No já vím, další krimi Nerozhodný, ale zdá se, že mi ta několikaletá přestávka, kdy jsem četla jen velice málo svých dříve tak milovaných detektivek, prospěla. Nějak teď narážím na novější výborné autory, takže pokud jste na tom podobně jako já a nic Vám neříká jméno spisovatelky z velkého plakátu v knihkupectví, neváhejte a dejte se do čtení. Zdá se, že si totiž Karin Slaughter tu velkou reklamu na svůj nový kriminální román opravdu zaslouží. Já jsem si ale v knihovně půjčila první knihu z této její už druhé série, jejímž hrdinou je vyšetřovatel Will Trent. Myslím, že kniha by mohla zaujmout jak toho, kdo má rád napětí, tak toho, kdo upřednostňuje psychologicky dobře vykreslené hlavní postavy příběhů.




Kniha je sice psaná ve 3. osobě, ale vždy ve vyprávění převažuje pohled jednoho aktéra dění. V první části je to detektiv Michael Ormewood a na prvních stránkách máte skoro pocit, že půjde o klasicky začleněný sociální motiv, detektiv se zdá přepracovaný, nedoceněný a pohybující se na hraně zákona a děj vyšetřování vraždy prostitutky směřuje na podřadné sídliště. Ale záhy se na scéně objeví policista Will Trent a spojí tento případ s brutálními znásilněními dospívajících dívek.
Ormewood je milujícím otcem postiženého syna, nicméně toto neštěstí mu rozbíjí manželství a má tudíž i milenku. A právě tady se dostaneme ke skvělenému talentu Karin Slaughter, musím říct, že v poslední větě prozrazený detail totožnosti této milenky, který uzavírá první část knihy, mi vyrazil dech, už dlouho se nestalo, aby mě někdo tak překvapil.
V tomto okamžiku se vracíme o několik měsíců zpět a druhá část je vyprávěna z pohledu právě propuštěného trestance Johna Shelleyho. Ten si odseděl dvacet let, když byl v patnácti letech odsouzen za brutální znásilnění a vraždu své spolužačky. Tato část je opravdu dobrým psychologickým rozborem člověka, který má za sebou těžkou minulost a musí se vyrovnat s omezeními současného života.
Teprve ve třetí (nejobsáhlejší) části, když už jsou karty rozdané a čtenář už ví kdo je kdo, přichází ke slovu jako hlavní vypravěč policista Will Trent a policistka Angie, kteří také skrývají krutá tajemství.

Karin Slaughter má opravdu výborně zvládnutou psychologii postav, které vždy na počátku vyprávění úplně neodhalí čtenáři plnou pravdu o svém životě, nicméně právě toto zastírání naprosto přesně koresponduje s jejich povahou. Je to jako v životě, nestačí jen poslouchat o čem postavy mluví, ale musíte si všimnout i jejich povahy, abyste si o postavě mohli udělat představu dřív, než vše autorka prozradí.

V lesích

2. dubna 2013 v 18:50 | Dani |  knihy
Mám přečtenou další psychologickou krimi. Tentokrát však rozpoložení hlavního hrdiny přímo souvisí s vyšetřováním případu. Musím říct, že jsem byla docela překvapená, že ji v knihovně měli, protože jsem ji našla mezi doporučenými nejen na knihovním webu, ale i v článku od jednoho redaktora knižního webu.

Tana Frenchová : V lesích




V osmdesátých letech se jednoho horkého prázdninového dne ztratily v lese u satelitního městečka tři dvanáctileté děti: Peter Savage, Adam Ryan a Germanina Rowanová. V noci nalezli jen jediné z nich, Adama Ryana, v šoku, se ztrátou paměti a s krví malé Jamie v teniskách.

O téměř dvacet let později nalézáme Adama již jako Roba Ryana, policistu z oddělení vyšetřování vražd Dublinské policie. Shodou náhod jsou právě on a jeho mladá parťačka Cassie vysláni do stejného lesa, kde je však nyní archeologické naleziště, vyšetřovat brutální smrt dvanáctileté holčičky. Na stejném místě je nalezena i sponka, která mohla patřit Jamia a tak třebaže je téměř nepravděpodobné, že by tyto události souvisely, musí se začít počítat i s propojením obou případů.

Celý příběh je vyprávěn velice pomalu a z pohledu Adama, takže se čtenář ocitá spíš v roli Cassie, podvědomě tuší, které scény nejsou v pořádku, ale nemůže zatím nic dělat, protože nemá důkazy (jak prohlásí Cassie později). Rob Ryan původně vypadá vyrovnaně a má pocit, že ho víc než ona tragická událost, na kterou si nepamatuje, ovlivnila internátní škola. Postupně si však během vyšetřování přece jen začíná vybavovat některé dětské zážitky a ocitá se na pokraji svých psychických sil. Kniha je tedy do jisté míry i o bezmoci, když se není možné dozvědět pravdu nebo o nemožnosti přesvědčit druhé o pravdě. Tomu bohužel odpovídá i pesimistický konec.

A i když by se přece jen nějaké menší chybičky daly knize vytknou, celkově je z mého pohledu nadprůměrná. Příběh je sevřený, vyprávěný v ich formě a převažuje psychologický prvek, což mně osobně sedí.