Únor 2013

Z knihovny

25. února 2013 v 16:59 | Dani |  knihy
Tentokrát jsem si vybrala knihy z té hromady knih, které doporučovali zaměstnanci knihovny a musím říct, že jsem se trefila.


Claire Keeganová: Třetí světlo
Moc hezký, mile upřímný příběh o holčičce, kterou otec bez vysvětlení odveze k neznámým příbuzným na venkov. Pomalu se s nimi sbližuje a prožívá snad nejkrásnější chvíle svého života. Je to však tak trochu i příběh o nevyslovených tajemstvích.

Komu bych knihu doporučila: Každému, kdo má rád jemné, klidné příběhy a také tomu, kdo nemá mnoho času a přesto se rád začte, novelka má jen něco přes 60 stránek, takže neváhejte a půjčte si ji...



Sándor Márai: Svíce dohořívají
Příběh o setkání dvou starých lidí, někdejších nejlepších přátel. První, velice čtivou, část knihy tvoří vzpomínky generála na jeho dětství a setkání se spolužákem, se kterým byl jedna duše, jedno tělo. Tato část má skvělou atmosféru konce devatenáctého století. Druhou část pak otvírá příjezd tohoto muže na generálův zámek a jejich první setkání po osudové události před čtyřiceti lety. Je tvořena hlavně generálovým monologem, když se snažil desetiletí pochopit, proč ho zradil a opustil přítel, monologem člověka, který se snaží prozkoumat tenkou hranici mezi láskou a nenávistí, člověka, který vlastně již pravdu slyšet nepotřebuje, protože nad každým detailem, který vedl k oné osudové události, přemýšlel.

Docela by mne zajímalo, jak vlastně kdo tuto část čte. Pokud jste zvyklí na své vlastní vnitřní monology, pak ji nejspíš přečtete jako sled myšlenek, dokonale do sebe zapadajících a uhrančivých ve své čtivosti. Určitě se ale monolog dá číst i jako téměř filozofický text, protože myšlenky mají potřebnou hloubku a někomu mohou dát odpověď ohledně otázek života.

Komu bych knihu doporučila: Teď poněkud váhám... začátek se snad musí líbit každému čtenáři, dokonalá atmosféra, čtivě zachycené události dětství a dospívání hlavního hrdiny. Nevím, jestli ale druhá část již nevyžaduje přece jen poněkud náročnějšího čtenáře. Určitě bych ji však doporučila i všem hledačům životních mouder, protože myšlenky hlavního hrdiny jsou popsány dostatečně jasně aniž by však sklouzávaly k nějakému doslovně napsanému návodu. Pro mě to byla jedna z těch knih, kterou nedokážete odložit, dokud ji nedočtete.
I tato kniha je poměrně tenká, má necelých 170 stránek (a existuje i několik variant obálky).

Bílo

22. února 2013 v 17:43 | Dani |  jen tak
Únor nás zasypává sněhem ...


Valentinská doporučení z knihovny

12. února 2013 v 17:09 | Dani |  knihy
Naše knihovna má každý měsíc rubriku s doporučenou literaturou na určité téma. Tentokrát se inspirovala sv. Valentýnem a nabídla literaturu o lásce, erotice a partnerských vztazích.

Hned první nabízenou knihou bylo Padesát odstínů šedi, tedy ne že by kniha doporučení potřebovala je již 116x zamluvená (mimochodem knihovna vlastní 23 výtisků). Tak jsem si nakonec, zvědavá jaká je, knihu našla jinak. No a za sebe musím konstatovat, že tedy ne. Hned moje první reakce byla, kdo tohle proboha překládal! Nicméně jsem si vyhledala nějaké diskuse a zdá se, že ten amatérsky napsaný text plný frází patrně odpovídá originálu. Bohužel mne nezaujal ani děj a tak jsem nakonec knihu po pár kapitolách odložila.
Na co jsem ale byla zvědavá asi nejvíc, byla otázka, zda příběh odpovídá Stmívání, díky kterému jako fan povídka Padesát odstínů šedi původně vzniklo. Tak tedy ano, charaktery jsou okopírované, nicméně zatímco ve Stmívání působí jednání postav nějak přirozeně, tady ne. Nikdy jsem neměla námitky proti tomu, jaká je Bella ze Stmívání, nicméně Anastásie působí dost uměle a popravdě řečeno, nechápu proč tu smlouvu neroztrhala a neodešla se šťastným úsměvem, že se toho magora včas zbavila. No proč je jasné, nebylo by o čem psát...


Knihovna nabízela ještě další tipy, mezi nimi i knihu Pýcha a předsudek, kterou mohu jen doporučit, nicméně vše co mne zaujalo bylo půjčené. Tak jsem to vyřešila šalamounsky a půjčila jsem si jinou knihu autora, kterého knihovna doporučovala.
Kniha Laryho Brookse Hadí tanec má podtitul erotický thriller, což by mělo doplnit mé mezery ve vzdělání, protože jsem zatím žádnou erotickou knihu nečetla, takže mě docela zajímalo srovnání s knihou Padesát odstínů šedi. Navíc se zdá, že tu bude dost podobného, i v ní vystupuje krásný bohatý milionář, který bude mít sklony být záhadný a nebezpečný milenec. Nicméně hrdinkou je žena, která si přeje zjistit podrobnosti o údajné sebevraždě své sestry a jejímu milenci se pomstít. Tak uvidím, ale zatím se kniha čte skvěle.

Blandine Le Calletová: Věnečky

8. února 2013 v 18:12 | Dani |  knihy
To už se tak někdy stane, že vběhnete do knihovny pro objednanou knížku, cestou si všimnete zajímavého obalu, knihu popadnete a běžíte k zápisu výpujček. Až doma se podíváte, cože jste si vlastně půjčili a čeká vás příjemné překvapení.

Věnečky jsou knihou o jediném svatebním dni, o němž postupně vypráví několik svatebčanů. Není to však romantická kniha, jak by možná téma napovídalo. Každému z vypravěčů svatba připomene část jeho minulosti, nastaví zrcadlo vztahům i problémům. Každého také zaujme jiná část svatebního dne, takže se vyprávění prakticky neopakuje. A třebaže se autorka přece jen nedokázala vyvarovat některých klišé, jsou jednotlivé povídky většinou příjemně civilní a vy mnohdy máte pocit, že jste něco podobného také zažili.