Prosinec 2012

ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK

31. prosince 2012 v 14:32 | Dani |  události


Romeo a Julie

28. prosince 2012 v 23:27 | Dani |  recenze
Mahenovo divadlo Brno

Že nepůjde o tradiční inscenaci zjistíte hned v prvních vteřinách, kdy Vás na úvod přivítá dvojice herců na představení o tragické smrti, která usmíří dva rody, Monteky a Kapulety. Totéž se hned opakuje znovu, jen s jinou dvojicí. Začíná mezi nimi boj, který se pak přenese do hry. Moderní pojetí je hned jasné z odkryté scény, jednoduché linie, jednobarevný zvýšený prostor jeviště je naprosto typický pro moderní divadlo. Nejsem zrovna zastánce těchto současných scén v krásném prostoru neobarokního interiéru, nicméně samotná scéna se mi líbila.

Celý děj je dost značně zmodernizovaný, je zde zdůrazněný věk hlavních hrdinů a zejména u postavy Romea pak i tomu odpovídající pubertální chování. Není to však parodizující klackovitost, spíš vše co k tomuto věku náleží, přelétavost lásky, ufňukanost a určitá patetičnost. Jako k puberťákovi se k němu chovají i ostatní postavy. Navíc je v celé hře zdůrazněn sexuální podtext, který se do jisté míry vyhne jen Julii, přece jen u ní by asi pak nevyzněl logicky návrh svatby. Samotná modernizace je však ještě stále na hraně klasiky a nijak zvlášť neruší. Zajímavé je třeba pohrávání si s některámi motivy, např. výměna při balkonové scéně, kdy si Romeo a Julie vymění místa aniž by si však vyměnili i role. Herecké výkony nejsou špatné, i když přece jen si uvědomujete, že před sebou máte dospělé herce, kteří si jen na puberťáky hrají. Z ostatních postav pak největší prostor dostává chůva, která Julii pomáhá, přičemž má však překvapivě nepodřízené vztahy s jejími rodiči. Zajímavá je i postava mladičké Juliiny matky, která je zjevně okouzlena Parisem, přičemž ten si drží od všech ostatních postav stále stejný chladný odstup, přestože v závěru je jasné, že Julii musel milovat.

V druhé části hry pak ubývá modernizací i zdůraznění pubertálnosti hrdinů a vše směřuje ke klasicky zahranému dramatu. Především závěrečná scéna z hrobky je téměř magická, podsvícená světýlky a doplněná skvělou hudbou, která je jistě jednou ze silných stránek představení.
Celkové vyznění hry pak opisuje nejspíš dnešní moderní pohled na vztah Romea a Julie. Pubertální a přelétavé lásce chybí jakákoliv osudovost, tu jí pak až dodává souhra okolností, která vede ke smrti mladičkých hrdinů. Právě ono (ne)vykreslení velké lásky v první části docela zaráží, nicméně závěr příběhu je dostatečně silný. Jak jsem měla v posledních letech pocit, že činohra Mahenova divadla nemá příliš dobrou úroveň, tak si myslím, že toto představení je krok tím správným směrem.



Zdroj: Národní divadlo Brno

Bílý Štědrý den

24. prosince 2012 v 13:44 | Dani |  události
Nepamatuji si, že by někdy na Štědrý den byl sníh. A i když je letos škaredě, prší a je mlha, tak takový zvláštní Štědrý den určitě stojí za zapamatování.


Přání

23. prosince 2012 v 12:49 | Dani |  události

Tak zase po roce, máme tu Vánoce, vánoční nálada všechny nás ovládá. Cukroví s vanilkou, šupinku pro štěstí a spoustu světýlek na vašem náměstí.
Krásné a pohodové Vánoce
přeje
Dani



Zákon schválnosti?

18. prosince 2012 v 17:24 | Dani |  jen tak
Myslím, že zákon schválnosti prostě funguje. Ale občas si člověk řekne, ještě, že tak. Třeba, když si vezmete dovolenou vlastně spíš proto, že Vám lehce naznačí, že si převádíte nějak moc dovolené a Vás napadne, že tedy alespoň budete mít hodně času na nákup dárků... Nejlepší je pak den před "nákupní" dovolenou vyrazit jen tak nakupovat, tak rychle a jednoduše už jsem dlouho nákupy nezvládla. A nakoupila jsem úplně vše potřebné! Jak říkám, zákon schválnosti funguje.

A jak jsem nad tímto pravidlem rozjímala, nějak jsem si neuvědomila, že už je pár minut po 14. hodině, doprava je již odkloněná a tudíž stojím na špatné zastávce. Cestou na tu správnou jsem šla kolem prodeje stromečků, měli tam odklizené větvičky a protože jsem potřebovala nějaké maličké a ne ty velké, které prodávají, tak mi jich pan prodavač zdarma hromádku naložil. Takže další problém z krku. Teď jsem jen zvědavá, co se zadrhe, protože on opravdu ten zákon schválnosti existuje....

zdroj:net

J. Zeman: Hoj ty Štědrý večere aneb Jak se slavily Vánoce ve staré Praze

11. prosince 2012 v 7:46 | Dani |  knihy
Mám zvyk si před Vánoci přečíst nějakou knihu s odpovídající tématikou či náladou. Letos jsem si půjčila Hoj ty Štědrý večere aneb jak se slavily Vánoce ve staré Praze. Nenašla jsem ji v knihovně mezi romány, ale byla mezi odbornou literaturou, nicméně její obsah zase tolik odborný není, značnou část tvoří vzpomínky pamětníků. Začíná se hned 1. prosincem, protože cituji: Ostatně do konce roku na každý den nějaký ten svátek připadl a Pražané si je skutečně prožívali a užívali. A ve staré Praze se na rozdíl od zbytku Rakouska - Uherska oslavovalo opravdu bouřlivě po celý prosinec.

Tak se tu v průběhu prosince vystřídali ometačky a ometači, Barbory, Toma, Mikulášky (měly vlastní svátek) i Mikuláši (tento svátek byl opravdu až 6. prosince). Kromě toho byl i svátek, při kterém každá žena hostila 3 muže a jeden musel být vždy cizí a tak začínal lov. Dost zvláštní svátek, nicméně řada mužů takto zajištovala jídlo pro svoji rodinu, k tomu ostatně sloužily i ostatní svátky, koledníci byli buď z chudých vrstev nebo naopak vybírali prostředky pro potřebné. Pak tu byl den vojáků, kdy se tančilo na zamrzlé Vltavě.

A pak přišel Štědrý den, některé jeho zvyky známe dodnes, jiné, dost náročné, zmizeli. Dnes již nevstáváme před pátou ráno a nechodíme krmit zvířátka a pak bohatě, ještě za tmy, nesnídáme, nicméně slovo půst patří k Štědrému dni i teď. Naštěstí zmizel i zvyk, který by byl noční můrou hospodyněk. Každému členu domácnosti musela vlastnoručně paní domu připravit jeho tři nejoblíbenější jídla. Dovedete si to představit, během jediného dne navařit tolik různých jídel? Večer pak u tabule nesměl chybět host, kterého tatínci obvykle přivedli z hospody.

Kniha je krásně doplněna dobovými pohlednicemi, fotografiemi a reklamami.

zdroj: net

Melodie

4. prosince 2012 v 16:57 | Dani |  jen tak
Je zvláštní, co s lidmi dokáže udělat troška sněhu. Ráno byl venku lehký poprašek, jenže to nebyla jediná připomínka vánoc. Dnes ráno jsem otevřela vchodové dveře a nečekala mě jako vždy tichá budova, v jedné z kanceláří byla totiž naplno puštěná tato melodie. No hádejte, co jsem si pak pobrukovala.... Pokud se budete chtít nakazit, tak máte možnost Usmívající se
(A nelekněte se, prvních pár sekund je bez zvuku.)