Červenec 2012

Last minute

26. července 2012 v 18:28 | Dani |  téma týdne
"Ale jistě, že si nezapomenu nabalit náhradní skafandr, nejedu přece na Měsíc poprve." " Ano, budu připravená, hned jak dorazíš domů, tak vyjedem." "Pá, taky se těším." Přistupuji ke skříni a vztekle házím do kufru oba skafandry. Kufr sice není zrovna velký, ale i přes to, že jsou skafandry objemné, zeje prázdnotou. Dál se v něm totiž krčí jen tucet sportovních souprav. No, tak móda na Měsíci, raději bych pomlčela... První rok jsem sebou vezla polovinu šatníku. Zbytečně. V hotelu se totiž nenosilo nic jiného než sportovní oblečení. To nechápu, co je na procházkách v prachu a zírání na Zemi, tak sportovního? Další rok jsem toho tedy nabalila míň, ale přece jen i jiné oblečení než sportovní soupravy, co kdyby to byla před tím jen náhoda. Tak ne, nebyla.

Pokud se vám teď zdá, že tu zbytečně fňukám a mám přemluvit drahého ať jedem jinam, tak správný argument. On sám říká, ať tedy vyberu něco já. Jenže... u moře se nudí a je protivný. Města milujeme oba, ale každý máme jinou představu. Já si chci užít atmosféru, on toho chce co nejvíc vidět. To bych letos nezvládla, potřebuji si odpočinout. Takže zlatý Měsíc. Last minute je opravdu levné, užijete si meziplanetární let a máte to za stejnou cenu jako obyčejnou letenku (fakt nechápu) a jídlo je tu překvapivě dobré. A víte co, ono se mi tam nakonec stejně bude líbit, jako každý rok, je to totiž dovolená :-)

M-Palác

21. července 2012 v 8:29 | Dani |  kam v Brně a okolí
Dnes přináším jeden nápad na zajímavé posezení v Brně. Jedná se o cafe - restaurant v posledním poschodí M paláce, podle kterého má i jméno. Prostředí je krásné a vyhlídka (při hezkém počasí) ještě lepší. Jedinou chybou může být otvírací doba v sobotu do 17.00 hod a v neděli mají dokonce zavřeno. Přišli jsme v sobotu necelou hodinu před zavřením, zdálo se, že už všude uklízí, nicméně personál byl velice milý. Ceny jsou malinko vyšší, ale např. jejich cena kávy je v Brně naprosto běžná, takže pokud toužíte po krásném výhledu, určitě vyzkoušejte.




Kuřecí nudličky s cuketou

17. července 2012 v 18:15 | Dani |  rychlá večeře
2 kuřecí prsíčka
cibule
kousek cukety
olej
sůl
koření (např. provensálské, koření na gyros, zkusit můžete i koření na pečené kuře apod.)

Prsíčka nakrájíme na nudličky, osolíme, okořeníme a ze všech stran prudce osmahneme na pánvi. (Je lepší ne úplně malá pánev.) Přidáme na kolečka nakrájenou cibuli a společně chvíli opékáme. Mezi tím si přichystáme kousek cukety, oloupeme ji, pokud má velká semínka, tak je odstraníme. Cuketu nakrájíme na kolečka a pak na čtvrtky. Směs v pánvi posuneme na stranu a do oleje vložíme osolené a okořeněné kousky cukety. Osmažíme z obou stran. Hotovou směs lehce promícháme, cuketa musí zůstat pevná, aby se nerozpadala.


Škatule, škatule, hejbejte se

12. července 2012 v 14:24 | Dani |  jen tak
Jsou tu prázdniny a s nimi i v Brně nejoblíbenější pohybově-orientační hry. Hned v úvodu ale musím vyjádřit politování, že tentokrát se naši radní moc nevytáhli. Totiž tak námi oblíbená překážková dráha ve středu města nebude. No budiž, uznávám, že po loňském mega obrovském a mega úspěšném ročníku letošní (?) pauzu radním odpustíme. Ona se jasně taková náročná dráha se stále se pohybujícími překážkami nedá vymyslet na každý rok. Je jistě obtížné opakovat loňský úspěch, kdy i otrlí a každoročními povinnými překážkovými běhy zocelení brňáci nevěřícně tápali v systému uzavírek ulic, kdy k přejití na druhou stranu bylo potřeba nejen ujít 300 m tam a zpět, ale také dávat pozor kudy uzavírky obejít, protože cesta, která tu byla ještě včera, nemusela být i dnes.

Tak alespoň, že nejsme ošizeni o druhou nejoblíbenější hru tedy o Škatulata, škatulata, hejbejte se aneb najdi si kam jede tvůj spoj a z které zastávky. I tentokrát si však musím postěžovat, opravují se koleje pouze na menším uzlu, jakým je "Mendlák" a dokonce tudy projíždí trolejbusy i autobusy beze změn. Tudíž se změny týkají jen čtyř tramvajových linek, fakt slabé. Takto se asi k lepší kondici a zvýšení orientačních schopností obyvatel Brna moc neprobojujeme. Na rozdíl od nás cestujících, kteří jsem tak ubohým průběhem pohybově- orientačních her po právu znechuceni, z toho mají radost alespoň revizoři, kteří konečně mohou dělat svou oblíbenou činnost a nemusí stát na hlavních dopravních uzlech a radit zmateným cestujícím kam právě přenunuli jejich zastávku a který že spoj jede kam. I když na druhou stranu, taková lekce slušného chování, jim taky určitě neublížila.

Ale zase musím radní pochválit, že si přece jen uvědomili, že nám bude každoroční výzdoba středu Brna zátarasy chybět a nějaké na náměstí Svobody umístili. Tentokrát však nelemují výkopy, ale výstavu pískovcových soch.



Filmy

11. července 2012 v 14:37 | Dani |  jen tak
Nejoblíbenější filmy?
Pro mě jsou to ty, které osloví něco ve mně a z kina (nebo od televize) odcházím se zvláštním pocitem. Ty u kterých po nějaké době, když máte říct, jestli se vám film líbil, nemusíte složitě hledat v paměti.

Takže takový je třeba film 21 gramů, úvaha o smrtelnosti, vině a odpuštění, přičemž vám pár minut trvá, než pochopíte střídání časových rovin a než si poskládáte střípky do předpokládaného vývoje děje. Tohle je přesně takový ten film, kde zaměstnáte mozek i city. A dál mám moc ráda filmy Gattaca, Dobrý Will Hunting, Důkaz (když přemýšlím, tak tyhle filmy možná bude spojovat určitá výjimečnost hlavních hrdinů a otázka o ceně, kterou by musel člověk zaplatit, co je důležitější a čeho se můžete vzdát). A pak jsou tu filmy s vlastní atmosférou, které vás však nutí i zapřemýšlet: např. Hodiny, Melancholia, Zimní host, Gosford park. A nakonec tak lidské Musíme si pomáhat a nesmím vynechat ani Lásku nebeskou a dvoudílný televizní film z roku 1985 Dlouhé horké léto. Ale ono těch dobrých filmů je samozřejmě víc.

Romantické filmy

10. července 2012 v 16:56 | Dani |  jen tak
No musím připustit, že když jsem se tu včera ptala, zda se Vám líbí Prázdniny v Římě, že mě téma romantických filmů přinutilo k trošku hlubšímu zamyšlení. Co tedy já a romantické filmy? Přiznávám, mám je hodně ráda. Možná je to podivné, protože jsem takový ten hodně logický typ, možná ale ne, protože city právě vyvažují onu občas až unavující logičnost. Tak jistě, ne že by romantické filmy byly vysloveně nelogické, ale přece jen mnohdy musíte přistoupit na trochu jinou optiku pohledu na reálný život. Jenže u tohoto žánru asi právě něco takového čekáte, snad proto jsou ideální i pro toho, kdo normálně vyhledává spíš dokonale logicky zvládnutou psychologii postav.

Asi když se zeptáte, který romantický film mám nejraději, tak bez uvažování vyhrknu Láska nebeská. Je to stejné jako u pohádek, tam taky nemusím přemýšlet a rychle odpovím: "Přece Tři oříšky pro Popelku." Nebudu Vás tady zatěžovat výčtem všech romantických filmů, které se mi kdy líbily (ostatně já si je stejně všechny nepamatuji), nebudu dokonce ani vyjmenovávat ty opravdu nejoblíbenější, ale dovolila bych si zmínit některé, které se mi zdají něčím zajímavé.

V první řadě se tedy vrátím k Prázdninám v Římě, nějak mi přijde, že není zase tolik filmů, které by fungovaly i po tolika letech a ve kterých by hráli herci, kteří by i dnes měli reálnou šanci zazářit. A další, kdo přes řádku let (a tentokrát podstatně delší) dál září, je Jane Austen. Pokud jste četli její knihy a viděli filmy Rozum a cit a Pýcha a předsudek (ty natočené v tomto pořadí), pak mi musíte dát za pravdu, že se velice věrně drží předlohy, přitom jsou tak "realisticky" romantické i v dnešní době. U obou bych pak ještě vyzdvihla z mého pohledu velice zdařilý casting. Zejména tedy u filmu Pýcha a předsudek nejde než nezmínit tak úměrně docela hezkou Keiru (jaká to změna proti krásce z Lásky nebeské), introvertního Matthewa MacFadyena (ano pro mě byl totiž pan Darcy vždy typický, pro hodně lidí příliš nečitelný - ve smyslu neodhadnutelný, introvert) a vůbec řadu dalších postav přes rodiče, nejmladší sestru atd. atd. No fajn, třeba mě napadnou ještě jiné něčím zajímavé romantické filmy, ale tak zatím stačí. Zmíním se jen o dle mého nejpřeceňovanějším romantickém filmu a tím je Titanic. Co na něm všichni tak mají?

A co vy a romantické filmy?

Čerstvé těstoviny

9. července 2012 v 15:45 | Dani |  rychlá večeře
"Na těstoviny" jsem opravdu hodně. Kupuji různé druhy, ochutnala jsem i čerstvé balené, ale opravdu čerstvě udělané jsem jedla poprve. Koupené jsou v italském obchodě s bistrem pod "Zelňákem". Na jednu osobu se prý počítá 150 g.



Cavatelli s bazalkou


Docela mě překvapila chuť, trošku připomínají bramborové těsto. Udělala jsem k nim jen na oleji podušená rajčata (okořeněná čím jiným než .... bazalkou a trošičkou koření na špagety) a ještě jsem vše zjemnila kapkou smetany a posypala pažitkou. No v Itálii by se asi nestačili divit :-)



K tomu víno a přemýšlela jsem nad tématickým večerem, tedy nad tím, jaký doporučit film po večeři. Ale Itálie, to mi nepřijde zase tak těžké...
Takže film Prázdniny v Římě. Ta správná kapka romantiky. Líbí se Vám?



Vegetariánská polévka s tofu

2. července 2012 v 18:53 | Dani |  rychlá večeře
Nápad na tuto polévku jsem dostala před lety ve vegetariánské jídelně. Polévka s nudlemi a tofu mi tehdy tak chutnala, že jsem se snažila rozpoznat z čeho je uvařená a recept jsem si později trochu upravila.

1 větší kedlubna
2 malé mrkve
1 malý celer
petrželka
tofu natural (existují i s příchutí, můžete tedy zkusit i jiné)
nudle (nejlépe celozrnné, ale není nutné)
zeleninový nebo kuřecí bujón (ideálně bez glutamanu)
sůl
1 stroužek česneku
3 bobkové listy a 10 (malých) kuliček nového koření, případně pepř

Zeleninu nakrájíme na drobné kostičky (pokud máte málo času nevadí, nakrájejte zeleninu klidně na větší kusy, tak to bylo i v oné jídelně) a vhodíme do vařícího se slabšího vývaru, přisolíme. Část petrželky jemně pokrájíme a přidáme spolu s kořením. Zelenina se vaří jen krátce, proto je dobré to s kořením "trošku přehnat". Když je zelenina hotová, vhodíme do polévky na drobno nakrájené tofu, nudle, dovaříme a nakonec přidáme zbytek petrželky. Na talíři můžete ještě dochutit pepřem.