Červen 2012

Vzpomínka

30. června 2012 v 22:49 | Dani |  jen tak
Je to zvláštní, ale nejintenzivnější pocit z dětství, který mám, je velice teplá letní noc. Bylo mi sedm a vraceli jsem se z Bulharska. Už si nic z toho večera nepamatuji, nevzpomínám si ani na letiště, vybavuje se mi jen ten pocit a vůně horké letní noci. Je to tak silné, že mě vždy stejně teplá noc přinutí vyjít na balkon a vyhlížet blikající letadla. Rok co rok vdechuji teplý, trošku vlhký vzduch a pozoruji oblohu. Jako by ty vzpomínky nebyly vzdálené už hroznou řádku let. Mám dojem, že se to všechno snad odehrálo před pár týdny, s takovou intenzitou mě tohle počasí vždy zasáhne a vyvolá stejný, zdánlivě snad již ztracený, pocit.

Čokoláda a slečna Marplová

28. června 2012 v 18:50 | Dani |  téma týdne
"Ale jistě drahá" řekla soucitně slečna Marplová a poplácala po ruce pani Pilchovou. Ta se jen zhluboka napila čaje, zabrousila očima k moučníku, ale potom s naprostým nesouhlasem vybuchla: "Jak mi to jen ten Benedikt mohl udělat! Opravdu to musíte vypátrat, spoléhám jen va Vás." Slečna Marplová ji znovu ujistila, že zítra přijde a potom si na svůj koláček dala pořádnou porci šlehačky a marmelády.

Druhý den se slečna Marplová opravdu objevila v domku paní Pilchové. Očima přelétla moderní pohovku i neexistenci kartounových závěsů, na kterých si sama tolik zakládala, a vyzvala paní Pilchovou, ať jí ukáže Benediktův pokoj. Byly tu haldy knížek, sbírky motýlů, hornin, podivně pokroucených větviček a bůhvíčeho, mikroskop, dalekohled a cosi jako teleskop. Trošku přeplněný pokoj dvanáctiletého kluka.

Paní Pilchová zalovila kdesi za skříní a vytáhla krabici čokoládových bonbonů a hnědý sešit. Strčila vše prudce slečně Marplové pod nos a řekla: "Musíte mi říct, koho chtěl Benedikt tou čokoládou otrávit." Slečna Marplová si prohlédla sešit a našla stránku s popisy jedů a poznamenaným množstvím, které může člověka zabít. Podívala se na paní Pilchovou a potom pronesla: "Ale to je přece jasné drahá, vzpomínáš si na tu malou Rennisovou? Na to jaká to byla kouzelná holčička s modrýma očima a výrazem andělíčka, ale jak všichni litovali její rodiče, že je taková pomatená?" "Myslíte učitelku matematiky paní Rennisovou? zeptala se zmateně paní Pilchová. "Přesně tu. Nebo pamatujete si na ty kluky Wardovi, jak neustále kradli jahody a jak se stále hádali kdo si půjčil čí kolo?" "No ano, ale to s tím přece vůbec nesouvisí, ti nechtěli nikoho otrávit." "Ale jakpak, že to spolu nesouvisí," protestovala slečna Marplová, "vždyť se Vám to snažím vysvětlit. Tu malou Rennisovou taky všichni považovali za divnou, podezírali ji z bůh ví čeho a ona byla jen velice chytrá. A ti kluci si taky určitě schovávali sladkosti, aby jim je druhý bratr nesnědl, zrovna jako to udělal Váš Benedikt. Věřte mi drahá, že Benedikt nechtěl nikoho otrávit, prostě si jen založil tajný deník, v něm si vytvořil další sbírku, tentokrát informací o jedech. A potom deník náhodou schoval na stejné místo jako tu bonboniéru. To až vy jste z toho vytvořila záhadu." Paní Pilchová zalapala po dechu a pak bonboniéru i deník znovu nechala zmizet v té hromadě věcí.

Tak na tuhle příhodu si vzpomněla slečna Marplová o tři měsíce později, když se vrátila ze slavnosti na konci školního roku, kde Benedikt dostal cenu v literární soutěži. Nebylo to za nic jiného než za rozbor literatury na téma jedy a čokoláda v díle Agathy Christie.

Zapečená zelenina se sýrem

24. června 2012 v 6:55 | Dani |  víkendové vaření
Suroviny:

Zelenina (použila jsem kousek květáku a brokolice, 1 mrkev)
3 - 4 vejce
kelímek kávové smetany nebo smetany ke šlehání
2 plné lžičky dětské krupičky
250 g tvrdého sýra
sůl, muškátový oříšek, pepř a pod. dle chuti


Kousek květáku a brokolice rozebereme na růžičky, mrkev nakrájíme našikmo na kolečka. Chvíli předvaříme ve vývaru nebo v osolené vodě, dáme okapat a vychladnout. Sýr nastrouháme, stačí nahrubo. Zeleninu dáme v jedné vrstvě do nepřilnavé formy či kastrolku (jinak použijeme pečící papír) a lehce zasypeme sýrem. Vejce rozšleháme vidličkou, přidáme smetanu, znovu prošleháme, přidáme dvě plné lžičky krupice, lehce osolíme (sýr je slaný), můžeme zastrouhnout muškátovým oříškem, trošku opepřit nebo jinak dokořenit dle chuti. Směs nalijeme na zeleninu a bohatě posypeme strouhaným sýrem.
Pečeme přibližně půl hodiny na 190 stupňů spíš ve spodní polovině trouby. Když sýr začne zlátnout je hotovo.



Král Richard III. aneb jak nejít na Romeo a Julie

22. června 2012 v 8:29 | Dani |  události
Původně jsme měli jít do Mahenova divadla na předpremiéru hry Romeo a Julie. Jednou se podívám na stránky ndbrno a jen tak náhodou si všimnu, že na 21. 6. je napsána obnovená premiéra Král Richard III., tak jsem začala hledat nějaké informace o změně titulu, ale ono nic. Prostě ticho po pěšině, jak se říká. Vzhledem k tomu, že jsme na hru měli jít i s jinou rodinou, která má mladší děti, tak jsem je na změnu hry upozornila a oni ještě stihli lístky vrátit, ale kolik takových rodin mohlo být? Chápu, že když si koupíte lístek, jste pro divadlo anonymní, ale přece jen nějaká informace se někde objevit mohla. Musím říct, že mě to mlčení zaskočilo, odebírám buletin z divadla a upozornění na změnu titulu žádné, teprve těsně před touhle obnovenou premiérou přišel buletin s rozepsanými premiérami. Tam byly obě hry, Král Richard III. na červen, Romeo a Julie na září.
A samotná hra? Herecké výkony dobré, i když nějak jsem měla pocit, že přece jen místy mohly být malinko expresivnější, ale bylo šílené vedro, tak možná jsem byla unavenější jen já. Děj? Richardovi všechno vycházelo příliš snadno, no nějak jsem asi už zkažená psychologickými filmy... Líbilo se mi okopírování hlediště (ozdobné prvky, balkonky) i na jeviště, naopak promítací plátno bych vyhodila. Kostými měli mít asi svůj účel, mně však šedivost do klasického divadla zase tolik nesedí.

Co jsem přečetla: F. S. Fitzgerald - Velký Gatsby

19. června 2012 v 19:41 | Dani |  knihy
Zvláštní svět večírků v obrovském domě v sousedství i krásná sestřenice, její manžel a přítelkyně, to je to, co na začátku knihy zaujme hlavního hrdinu. Postupně se svět tajemného pana Gatsbyho začíná otvírat a my vidíme příběh podivné, před lety prožité, nenaplněné lásky, která snad může opět pokračovat. To vše pohltí vypravěče příběhu, mladého pana Carrawaye, natolik, že mu v knize věnuje mnohem více pozornosti, než svému vztahu s přitažlivou Jordan. Celé tři čtvrtiny knihy nás seznamují s charaktery všech zúčasněných hrdinů, aby vše vyústilo v řetězec tragických událostí, který ukáže pravou povahu postav. Závěr však plyne jednoduše, bez velké citové vyhrocenosti, která by asi byla vzhledem k událostem očekávatelnější a my vidíme pouze konec jednoho plánu či snu.
Kniha se čte dobře, tempo je však pomalejší, takže místy přemýšlite, kam vlastně autor hodlá s příběhem směřovat.

Slavnost masek

17. června 2012 v 10:39 | Dani |  události
Malá ukázka toho, jak bylo vyzdobené náměstí Svobody před večerní Slavností masek.






V podvečer jste se mohli podívat na průvod masek z jednotlivých divadel, my se však vydali na náměstí až s příchodem tmy. To už se jednotlivé masky procházely mezi návštěvníky, kteří poslouchali hudbu z pódia. Byl opravdu teplý večer, vše bylo zlatě podsvícené, takže atmosféra byla dokonalá. Celá slavnost byla ukončena přízemním ohňostrojem kolem tribuny s maskami, které stylově držely sršící ozdoby.

Lehký jogurtový dort

16. června 2012 v 7:24 | Dani |  víkendové vaření
Taková minimalistická a rychlá varianta.


Suroviny:
jeden a půl balíčku máslových sušenek
130 g másla


kelímek bílého jogurtu
kelímek šlehačky
cukr
želatinový ztužovač
několik sušených brusinek (klidně lze vynechat)

Rozdrcené sušenky se smíchají s rozpuštěným máslem a natlačí do formy. Nechá se hodinu v ledničce. Jogurt, šlehačka, cukr (možství dle chuti, já jsem přidala ještě hodně sladké brusinky, takže ho nebylo potřeba mnoho) a rozpuštěný želatinový ztužovač se promíchají a směs nalijeme na korpus. Můžeme ozdobit ovocem. Pak přijde nejtěžší úkol, počkat, až se vše vychladí (tak min. tři hodiny), což já samozřejmě nevydržela a šla ochutnávat (a taky fotit). Ale moučník je lepší, pokud se nezachováte jako já a pořádně ho necháte odležet. A musím tedy říct, že i když je velice jednoduchý, je opravdu dobrý.







Jarní salát

15. června 2012 v 7:44 | Dani |  rychlá večeře

Troška vitamínů neuškodí .......


Krása

13. června 2012 v 13:46 | Dani |  téma týdne
"Zrcadlo, zrcadlo, řekni, kdo je v zemi zdejší nejkrásnější?" "Sněhurka", Sněhurka ...... balet Sněhurka. Vždy jsem milovala balet, jako malá jsem chtěla být baletka, dnes jsem ráda, že jí nejsem. Je to sice krásné, ale také velice tvrdé povolání. Ale to návštěvník, který přijde do divadla, nevidí a ani nemá vidět. Krása je vlastně jen iluze, tak jako v baletu vás oslní svou lehkostí, to ostatní už neuvidíte. Snad nás to učí i pohádky, Sněhurku neochránila krása od otráveného jablka, Popelku od přezíravosti macechy a sester. A ani jedna z nich si své krásy snad ani nebyla vědoma. To my si možná spojujeme krásu těchto dívek se šťastným koncem pohádek. Ale kdo ví, jak to bylo. A kdo ví, jak to bylo pak dál. Vždyť i ta baletka odejde z rozzářeného jeviště, odlíčí se, sundá nadýchaný kostým a vrátí se do normálního života. Cestou domů už ji ani nepoznáte. A je jedno, že jste ještě před chvílí nad tou krásou tajili dech.

Dopravní nostalgie

10. června 2012 v 9:35 | Dani |  události
V pátek byl poslední, šestý, ohňostroj. Tento víkend končí celý festival BRNO - MĚSTO UPROSTŘED EVROPY.