Květen 2012

Každodenní šálek čaje - deníček

28. května 2012 v 19:53 | Dani |  téma týdne
Pondělí
Kruci, zase nestíhám. Je pondělí a porada a já zase seděla ráno u počítače. To mi fakt nikdo nemohl říct, ať ho nepouštím?! Ten čaj je vařící. Spálila jsem si pusu. Jo, už letím!

Úterý
Sedím u stolu, koukám z okna na nádherné ráno a vychutnávám si svůj čaj. Je mi fajn. Ne to ne, na halenku mi cákla marmeláda. Zoufale vyhazuji obsah skříní, ale k téhle zelené sukni se mi opravdu nic nehodí!! V šíleném poklusu na sebe hážu jinou sukni a čistou halenku. Já to do té práce nikdy nestihnu?!

Středa
To není možné, já to dnes stihla.

Čtvrtek
Ne, ne a ne, jak jsem mohla zapomenout koupit černý čaj? Přehrabuji se svou bohatou sbírkou čajů, ale černý je jen ten drahý z čajovny. Opravdu je mi to fuk, že ráno nedokážu dodržet předepsaný postup a čaj nejspíš znehodnotím...já prostě ráno potřebuji svůj černý čaj!

Pátek
Co to jako má být? Tohle není můj hrnek!!! Já měla černý čaj, ne tenhle ovocný! Je mi jedno, že si zas bude dcera pochvalovat, jak byla dnes pěkně čilá, já usínám. Pusu jsem si spálila už v pondělí, dneska ho vychladit už zase nestíhám, jdu bez čaje!

Sobota
Jako vždy jsem se vzbudila první, opatrně jdu do kuchyně a potichoučku si vařím velkou konvici čaje. Pak si odnáším notebook do postele. Za chvíli se vyplížím pro kus buchty. Mňam, fakt je dobrá, musím ji zas někdy upéct. Jen bych si měla konečně někam napsat recept, abych jako vždycky nezapomněla, kde jsem ho našla.... Miluji sobotní rána.

Neděle
No není ten čaj úžasný?

Arboretum

28. května 2012 v 14:09 | Dani
Pro Katku jestli jí to něco připomene.....




Iris 2012

27. května 2012 v 23:07 | Dani |  události
Botanická zahrada a arboretum je výukové a účelové zařízení Mendelovy Univerzity v Brně.





Dvoubarevný pohár

27. května 2012 v 10:53 | Dani |  víkendové vaření

Zakysaná smetana, cukr a hodně kakaa.





Já, Claudius - Remember Me

27. května 2012 v 9:07 | Dani |  knihy
Není to tak dlouho, co jsem si přála pochopit, nakolik se člověk (tedy já ) s věkem změní. Jenže jak si vybavit, jací jste před těmi lety byly? A tak jsem se rozhodla přečíst si něco co mne v době, kdy jsem chodila na střední, absolutně nadchlo. Volba padla na knihu Já, Claudius. Tady myslím to, že znám děj, nehraje žádnou velkou roli. Tak jsem si ji s odstupem opravdu značné řádky let přečetla znovu. Pocit? Četla se mi dobře, děj mě bavil, ale absolutní nadšení už se neopakovalo. Nějak se mi potvrdilo, že člověk s tím, jak přichází starosti a má i míň času na čtení, potřebuje stále víc oddychové čtení. Něco co Vás stále strhne a vy zapomenete na okolní svět, jenže teď je to nějak složitější docílit, než tomu bylo v těch sladkých letech na střední.
Já Claudius jsem znovu nepřečetla zrovna včera, tak proč se k tomu porovnávání zážitků ze čtení vracím? Před lety jsem byla šílený knihomol, který četl kvanta knížek včetně klasiků, což už teď tak docela neplatí. Ale nejsem jediná, taková čtenářka je i v rodině, do které jsem se vdala. Považovala jsem ji ale spíš za takový ten typ člověka, který čte ty "správné" knihy a tak mne její včerejší proslov o knížkách docela překvapil. Prohlásila totíž, že ta správná kniha je ta, která Vás abslutně vtáhne do děje a vy máte stále potřebu dál číst. Ona mě úplně přesně vystihla! Jaký rozdíl, proti mému nedávnému zážitku, kdy se na mě někdo díval z patra a prohlásil, že ty správné knihy jsou jen ty, které Vás něčím obohatí, z kterých si můžete vzít ponaučení. Na mou opatrnou námitku, že z tohoto důvodu čtu literaturu faktu, ale u beletrie čekám hlavně to, že mě kniha bude bavit, jsem si vysloužila jen další opovržlivý pohled..... Proč tedy lidi vlastně čtou?

Co jsem přečetla: Virginia Woolfova - Paní Dallowayová

24. května 2012 v 14:32 | Dani |  knihy
Clarissa Dallowayová, bohatá žena středního věku, chystá dnešní večírek, který má být pro jejího manžela. Dnes ji však navštěvuje i bývalá láska, muž, kterého již roky neviděla. Clarissa Dallowayová však není jedinou hlavní postavou, tou je i dvojice, kterou letmo potkává, cizinka Rezie a její pomatený manžel Septimus. Příběh volně přeskakuje k osudům a myšlenkovým pochodům těchto i dalších postav. Můžeme se s nimi zamýšlet nad změnami, které sebou nese čas, ale hlavní dojem z celého příběhu spíš budete mít díky atmosféře, kterou velmi dobře navozuje.
Celá kniha se mi četla velmi lehce. Splývala jsem s celkovou atmosférou, která i přes tragičnost určité části příběhu, se mi zdála velice poetická.

Dilema čtenáře detektivek - 2. díl Čím? shrnutí

22. května 2012 v 16:50 | Dani |  knihy
Čím tedy doplnit klasické detektivky? U těchto fantasy kriminálek bude vždy záležet na tom, co dalšího ještě snesete jako přívažek ke krimi ději a to bude nejspíš hodně individuální. Musím říct, že na každé knize ze všech zmíněných sérií mi sice něco vadilo, nebyly však rozhodně horší než průměrná detektivka. Teď jsem se konečně v knihovně dostala ke knihám Patricie Briggs a začínám mít pocit, že tohle by konečně mohla být rovnocenná konkurence k těm nadprůměrným kriminálkám, ale uvidíme nehodlám to zakřiknout.

Musím ještě zmínit jednu sérii (tentokrát není z knihovny)

Suzanne Collins a její Hunger Games
Dystopie YA (mladý dospělý)
Suzanne Collins vsadila na mírné střídání žánrů, v každé knize převažuje trochu jiný.
Aréna smrti má asi nejblíž k trilleru, Vražedná pomsta má pak dost prvků z kriminálek a Síla vzdoru z válečného románu. Suzanne Collins by se ale nejspíš psaním kriminálek neuživila, tyhle scény jsou absolutně průhledné a kam směřuje její popis dvou totalitních režimů také snadno pochopíte, ale knihy jsou napsány úžasně čtivě a nedovolí vám přestat číst dokud je úplně nezhltnete (já četla všechny tři díly tři dny!).

Závěr: Tuhle sérii nedoporučuji číst jako detektivku. Nápovědy jsou velice rychle rozpoznatelné a pokud vás pak zajímá, zda jste je správně odhadli, budete z průhlednosti zápletek zklamáni. Celý děj je však perfektně poskládaný, příběh vás chytne a nepustí, byla by opravdu velká škoda si knihy nepřečíst a vůbec nehleďte na zařazení YA.
Jedna z nejlepších sérií na jakou můžete narazit.

Dilema čtenáře detektivek - 2. díl Čím? III.

22. května 2012 v 16:21 | Dani |  knihy

Laurell K. Hamilton a její Anita Blake
Zaznamenávám další sérii v pořadí, v jakém jsem se v knihovně dostala k 1. dílu. Po něm jsem si však půjčila 4. a 5. díl a vynechala údajně nejlepší 3. ke kterému se ještě hodlám časem vrátit.
Knihy jsou napínavé, fantasy prvek je dobře zakomponovaný. Hlavní hrdinka oživovatelka mrtvých a popravčí upírů spolupracuje i s policií. Je zde celkem dobře vyvážena její tvrdost i zranitelnost. Na můj vkus jsou ale v knize zbytečně zdlouhavé akčně - fantasy pasáže a proškrtala bych i pár vět ohledně vztahu Anity a Jean-Clauda.

Závěr: Pokud nejste vysloveně odpůrci nadpřirozena, pak sérii zkuste, ale klasická detektivka to není.

Dilema čtenáře detektivek - 2. díl Čím? II.

22. května 2012 v 16:04 | Dani |  knihy

Tanya Huff a její Krevní pouta
S touto sérií jsem měla trošku problém. Začátek knihy je vždy psaný poutavě a slibuje téměř klasický kriminální příběh, ale postupně se stále víc a víc přidává nadpřirozený motiv a to mi prostě nesedělo. Když se ve 3. knize hned na začátku objevila vraždící mumie, tak jsem si řekla, že s touto sérií končím. Celkově však není zase tak špatná, je to jen otázka osobního vkusu.

Závěr: Tahle série prostě jako klasická detektivka u mně nefunguje.

Dilema čtenáře detektivek - 2. díl Čím?

22. května 2012 v 15:38 | Dani |  knihy
Jak už jsem se tady zmínila, dostihl mě nedostatek kvalitních detektivek a tak jsem se rozhodla prozkoumat knihovnu a najít detektivní žánr mimo klasickou kriminální literaturu. Zaměřila jsem se na moderní fantasy a zde je průzkum sérií z pohledu čtenáře detektivek.

Petra Neomillnerová a její Tina Salo
Můj první pokus o nalezení detektivky mimo kriminální žánr, proto možná budu k této sérii vlídnější, než by si zasloužila, protože jsem při jejím čtení ještě netušila, co od žánru vlastně čekat. Sérii jsem vybrala náhodně, protože byla jediná u které v daném žánru byl v knihovně 1. díl. Postupně jsem si půjčovala i další, které do té doby vyšly, nejnovější jsem už nečetla.
Příběh je napsán poměrně realisticky, na můj vkus trošku akčněji, překvapivě je to však spíš plus. Hlavní postava, upírka Tina, je popsána dobře, je sympatická, i když musím říct, že jsem si tuhle postavu nijak mimořádně neoblíbila. Je v rámci upíří komunity jedinečná, přesto jsem úplně nepochopila chování ostatních k ní, místy jako by popíralo předem nastavená pravidla a objev Tinina otce je nejslabší částí série.

Závěr : Pokud jste čtenáři klasických detektivek, pak tuto sérii můžete zkusit. Obsahuje prakticky totožné prvky jako průměrná detektivka a bude tedy záležet spíš na tom, zda překousnete (pro mě místy podivně nastavené) vztahy v upíří komunitě.